O knize: 2001 / Perovova pozdější tvorba je obvykle charakterizována jako období hledání, ve kterém umělec zpravidla selhává. Mezitím, nyní, když byla nastíněna celá cesta vývoje malby v druhé polovině 19. století, je zřejmé, že Perov měl úžasnou intuici nebo prostě mysl člověka, který dokázal předvídat, vypočítat nebo, jak se dnes říká, model na úrovni dějového programu nejslibnější, zajímavý v uměleckých úkolech, které neopakují „prošlé“ tvůrčí úkoly. Jeho „neúspěchy“ jasně označují milníky na cestě, po které se malba v 70. - 90. letech 19. století skutečně pohybovala. Kristus v zahradě Getsemanské je tedy očekáváním pozdějších Geových obrazů, Jaroslavnina nářku a skic Sněhurky - kompozice Viktora Vasněcova.